Alternativní řešení pracovněprávních sporů – 14. díl

Mediace jako způsob řešení pracovněprávních sporů. V pokračování našeho seriálu navážeme poté, co jsme vyjmenovali základní vyjednávací styly, na fázi Hledání možností fází pátou a šestou v pořadí a těmi jsou: HODNOCENÍ MOŽNOSTÍ a FORMULACE DOHODY.

V rámci těchto fází strukturovaného procesu mediace jsou nyní všem účastníkům známy postoje a zájmy, jsou navržená a formulovaná témata a otázky k řešení, je k dispozici základní představa o tom, co mohou strany přijmout a naopak odmítnout. Pod vedením mediátora strany společně probírají jednotlivé možnosti řešení a míry uspokojení svých potřeb a nároků a přijatelnosti jejich řešení. Tato fáze vyžaduje ochotu měnit své postoje a nároky a v nemnoha případech také činit ústupky. Současně také klade důraz na přizpůsobování se průběhu vyjednávání o prioritách vyjednávací taktice druhé strany a celkovému vývoji vyjednávání. V průběhu vyjednávání je rolí mediátora především vést vyjednávání a případně stranám připomínat jejich batnu tedy jejich nejlepší záložní alternativu k tomu, aby se strany mohly dohodnout. Mediátor nemůže jednat pouze k jedné straně, musí být nestranný a vyvážený a vždy jednat ku prospěchu vedeného procesu mediace. Jedině pak může být dosažená dohoda stranami dodržovaná. Alternativy k dohodě bývají velmi často poměrně jednoduše formulovatelné a méně výhodné ke kvalitní dohodě. Obvykle je takovou alternativou pokračování ve v soudním sporu se všemi zápory a náročností, jaké přináší, pokračování v neuspokojivé situaci, ukončení spolupráce, práce, běh sankcí apod.

Výsledkem hodnocení možností by měla být množina přijatelných dílčích řešení, z nichž se následně sestaví rámcová dohoda, která respektuje vzájemnou součinnost a provázanost těchto dílčích řešení jejich vzájemnými vztahy.

Těmi, kdo rozhodují a konečné podobě dohody jsou účastníci sporu. Ti jsou také dohodou vázáni. Mediátor dohodu svým podpisem stvrzuje. Rámcová dohoda je následně precizována tak, aby odpovídala zákonným předpisům, jakož i dalším podmínkám a nutnostem, má-li být například vykonatelná nebo mít formu veřejné listiny. V takovém případě vstupují do procesu mediace právní odborníci – advokáti, notáři, soudní exekutoři apod. Jiří Plamínek ve své knize Mediace (Grada 2013) poukazuje také na ne zcela ojedinělý fakt a to, že po vytvoření rámcové dohody vládne mezi stranami euforie a optimismus ze skutečnosti, že se strany dokázaly dohodnout a překonat dosavadní překážky, avšak v průběhu precizace dohody může mezi stranami dojít k frustraci. Strany si začínají uvědomovat důsledky jimi vytvářené nebo vytvořené dohody a to včetně ústupků, které učinily. Na tuto skutečnost musí být mediátor připraven a měl by včas zasáhnout. Zejména tím, že strany na toto upozorní a vysvětlí jim legitimitu jejich prožívání.

Je otázkou má-li být uvedený stav mezi rámcovou a finální dohodou delší nebo kratší. Osobně se domnívám, že co nejkratší, protože obdobný stav může vyvolat v důsledku i finální dohoda. Aby se jej podařilo úspěšně překonat je vhodné současně s dohodou připravovat také jakýsi „jízdní řád“ realizace a plnění dohody. Je třeba mít na paměti, že konflikt vyvolaný mezi stranami měl krom samotného jádra sporu také emoční balast a písemná precizace pouhé dohody je emocí prostá. Nikoliv však prožívání stran. Strany mohou svá stanoviska přehodnocovat, mohou se jim najednou zdát jejich ústupky větší než ústupky druhé strany, mohou mít pocit určité nevyváženosti apod. Právě pro provázení stran v této fázi je nezbytný mít takový plán či „jízdní řád“ připravený, aby podle něj strany naplňovaly prakticky jednotlivé kroky sjednané dohody. Nemusí se v samotném důsledku jednat o nijak složitou věc.

Postačí si společně určit, co, kdo, kdy a proč udělá, jaké výkony, úkony, aktivity budou tedy následně prováděny, jaká bude mezi stranami součinnost a kdo bude za tu kterou činnost odpovědný. Velice často je také součástí takového plánu společné určení, jak tento plán bude monitorován a jak budou řešeny problémy, pokud v průběhu vyvstanou. Tímto se tak vytvoří jistá stabilita a rovnováha vztahu a vztahů a prevence před návratem do konfliktní situace před a na počátku mediace.

V následujícím dílu již zcela uzavřeme proces mediace jako jednoho ze způsobů mimosoudního řešení sporů a na konkrétních případech z praxe pracovněprávních sporů (nejčastěji spory z oblasti diskriminace a rovného zacházení, z oblasti změn pracovního poměru, o neplatnost rozvázání pracovněprávního vztahu, v oblasti odměňování za práci, z oblasti péče o zaměstnance či ve věcech náhrady škody) si ukážeme další alternativní možnosti jejich řešení, jakými jsou např. minitribunál, Med-arb, Arb-med, MedALOA aj.

Mgr. Petr Osladil, mediátor, zprostředkovatel a rozhodce
zapsaný v Seznamu zprostředkovatelů a rozhodců pro kolektivní vyjednávání a řešení kolektivních sporů vedeném Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR pod evidenčním číslem 10/001.