Odvětví energetiky doufá v návrat stabilizace

Odvětví energetiky stále hledá cesty ke stabilizaci. Čelí totiž celé řadě výzev. Ať je to hledání východiska z doznívající energetické krize, dosažení environmentálních cílů nebo nedostatek kvalifikované pracovní síly. Pomocnou ruku jim v tom podává i Krajská hospodářská komora Karlovarského kraje (KHK KK).

„Energetická krize ukázala, jak zranitelné může být odvětví vůči vnějším šokům. Stabilizace tohoto sektoru je klíčová pro celou ekonomiku,“ konstatoval Tomáš Linda, předseda představenstva KHK KK.

Odvětví energetiky se stále zotavuje z energetické krize, potvrdil David Najvar, místopředseda představenstva společnosti SUAS GROUP a člen představenstva společnosti Sokolovská uhelná. „Nastala doslova revoluce na trhu s energiemi, která zásadním způsobem ohrozila dostupnost energií a vyšroubovala ceny do astronomických výšek. Evropa a samozřejmě i ČR v minulosti podcenila bezpečnost dodávek energie, nesoustředila se na stabilní zdroje výroby energie, které se na mnoha místech v Evropě odstavily. Ukázalo se, jak nebezpečná byla naše závislost na ruském plynu. Po rozpoutání války na Ukrajině tak EU jednoznačně pochopila, že bude muset diverzifikovat zdroje. Myslím, že nás ta turbulentní doba mnohému naučila, a řada domácností a firem se z ní dodnes vzpamatovává. Naše společnost Sokolovská uhelná se snažila pomoci městům, obcím i podnikům v Karlovarském kraji minimálně tím, že udržela ceny elektrické energie a tepla v rozumné výši,“ řekl k uplynulému období. „Během energetické krize často zaznívalo, že trh s elektrickou energií nefunguje. Funguje normálně, ale selhala jeho regulace.“

Rok 2023 nebyl snadný ani pro vodárenství, které také čelí různým výzvám – od vysoké fluktuace ceny energií přes přísnou legislativu týkající se odpadů. „Vodárenské společnosti se stávají stále více závislými na digitální technologii a moderním vybavení, což vyžaduje specializovanou pracovní sílu. Ta však chybí. Kromě toho hrozí, že odvětví ztratí mnoho zkušených pracovníků, kteří odcházejí do důchodu, aniž by měli komu předat své mnohaleté zkušenosti. To vytváří naléhavou potřebu investovat do odborného školení a rozvoje pracovníků, aby bylo zajištěno, že budou mít potřebné dovednosti k údržbě a modernizaci infrastruktury vodárenství. Snažíme se proto přilákat mladé talenty a poskytnout jim atraktivní formou získání potřebných dovedností a znalostí pro moderní technologie v oboru,“ sdělil David Bracháček, předseda představenstva společnosti CHEVAK. Jak podotkl, vodárenství se také musí adaptovat na změny klimatu. „Extrémní povodně, dlouhotrvající sucho a změny srážkových vzorců mají značný vliv na zásobování vodou a čištění odpadních vod. Změny klimatu vedou k neustále rostoucímu tlaku na infrastrukturu vodárenství. Proto investujeme do inovativních technologií a strategií, které zahrnují lepší využívání zdrojů vody, zlepšenou údržbu infrastruktury a rozvoj odolnějších systémů pro zásobování vodou. Zároveň se snažíme využívat potenciál, který zůstal poslední roky skrytý. Příkladem je využívání čistírenského kalu, který lze zpracovat různými způsoby tak, aby by se namísto současné klasifikace jako odpadu, stal po aplikaci na zemědělské půdě přínosem s pozitivním vlivem na životní prostředí. Pracujeme na projektech cirkulární ekonomiky tak, aby cena, kterou platíme za čištění odpadních vod, byla udržitelná pro všechny naše – jak běžné, tak firemní zákazníky,“ vysvětlil.

„Uplynulý rok se nesl ve znamení výrazného meziročního nárůstu vstupních nákladů, které se odrazily v ceně vodného a stočného pro naše odběratele. Nejvýznamnějším vstupem byla bezesporu cena elektrické energie,“ sdělil Vladimír Urban, jednatel společnosti VODÁRNA SOKOLOVSKO. „V rámci roční spotřeby elektrické energie naší společnosti pro výrobu, distribuci pitné vody a odvádění, čištění odpadní vody znamenala pro bližší představu finanční skok ze 17 miliónů roku 2022 na 30 miliónů v roce 2023. Dalším mnohokrát zmiňovaným vlivem je inflace, která vstupuje do většiny nákladů. Ta byla a bohužel ještě asi chvíli bude dalším významným faktorem ovlivňující naši cenu i pro rok 2024. Nicméně se nám myslím podařilo naše okolí přesvědčit, že naše zdražení neznamená pro rodinný rozpočet tak významný náklad oproti nárůstu cen elektrické energie a plynu. Pro lepší představu bylo naše meziroční zdražení V+S pro rok 2023 ze 105 korun na 119 korun za 1 metr krychlový pitné a odkanalizované vody, což je sice skokově o 14 korun, ale procentuálně `pouze` o 13,8 procent. U elektrické energie to přitom bylo 100 % a u plynu 200 %,“ řekl a doplnil, že díky změně vlastnické struktury zůstává zisk z hospodaření přímo v regionu a je tak efektivně reinvestován do potřebné obnovy vodohospodářského majetku.

David Najvar sleduje odvětví energetiky celý svůj profesní život. „A tak mohu říct s jistotou, že se za uplynulých 30 let změnilo všechno. Především před 30 lety neexistoval trh s elektřinou, pro všechny odběratele byl ustaven 1. ledna 2006. Pak následovaly začátky trhu s podpůrnými službami. Obchodování s elektrickou energií se postupem času přesunulo z bilaterálních obchodů na burzu. Velkou změnu v tomto odvětví také přinesla evropská směrnice, která vstoupila v platnost v roce 2003 a zavedla systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Spolu s tím se začaly objevovat úvahy o dekarbonizaci výroby elektrické energie,“ zavzpomínal. „Ovlivnilo to pochopitelně i těžbu Sokolovské uhelné, která postupně snížila objem vytěženého uhlí z 10 milionů tun ročně na 3 miliony tun.“ Dalším zlomovým okamžikem podle něj byla také globální ekonomická krize kolem roku 2008, která energetiku ovlivnila na několik následujících let. „Později začaly sílit plány na útlum těžby a spolu s tím i potřeba transformace společnosti.Po celé uplynulé tři desítky let nicméně Sokolovská uhelná ruku v ruce s těžbou velmi odpovědně přistupovala k rekultivacím a obnově rozsáhlých území na Sokolovsku. Vzniklo například přírodní koupaliště Michal, golfový areál, jezero Medard. Jednou z hlavních priorit se stala ekologizace provozů, což mělo výrazně pozitivní dopad do stavu životního prostředí v celém kraji,“ připomněl.

I podle Davida Bracháčka se vodárenství za uplynulé tři dekády změnilo takřka k nepoznání, ale cíle zůstávají stejné.  „Téměř přesně před 30 lety proběhla transformace krajských státních podniků vodovodů a kanalizací, které spravovaly do té doby státní vodárenskou infrastrukturu. V roce 1993 pak stát převedl bezúplatným převodem majetek bývalých státních podniků včetně vodárenské infrastruktury na samosprávu a tím i odpovědnost za zásobování pitnou vodou na města a obce, včetně práva rozhodovat a řídit. Celá transformace probíhala na základě privatizačních projektů, které byly různé téměř kraj od kraje. To přineslo na jednu stranu příležitost svobodného rozhodování samospráv o podobě zajištění vodárenských služeb, na druhou stranu problematické dědictví atomizace oboru, s mnoha tisíci vlastníky a provozovateli,“ popsal tehdejší atmosféru. „V takovém prostředí se státu jen obtížně hledaly a hledají nástroje efektivního dohledu. Zejména v devadesátých letech, kdy do mnohých velkých měst a regionů vstoupily zahraniční vodárenské společnosti, které přinesly know-how vysoké kvality péče o majetek, zaměstnance a firemní procesy, zároveň však vnesly do oboru otázku přiměřenosti zisku v regulovaném a v daném regionu téměř monopolním podnikání,“ poznamenal. „Poslední desetiletí začíná, pevně věřím, přinášet stabilizaci našeho oboru. Sbližují se postoje ministerstev zapojených do regulace vodárenství, zjednodušuje se administrace poskytovaných dotací i prokazování udržitelnosti jednotlivých projektů. Zkvalitňuje se vnitrooborová komunikace, oborová sdružení nacházejí společnou řeč při práci ku prospěchu našeho odvětví. To všechno jsou předpoklady, abychom společně zvládli náročné výzvy, před kterými stojíme,“ doplnil.

Největší změny za posledních 30 let jsou podle Vladimíra Urbana patrné především na technologiích pro výrobu pitné vody a čištění odpadních vod. „Zejména kvalita vypouštěných vyčištěných vod z čistíren odpadních vod se výrazně promítla na zlepšeném stavu životního prostředí. Také další technologie a materiály potřebné pro distribuci pitné vody a odvádění odpadních vod zaznamenaly výrazný posun,“ uvedl a připomněl, že to však s sebou nese nemalé investice. „Pro nás je jediným finančním příjmem pro tyto investice pachtovné – nájemné, které naše provozní společnost vlastníkovi infrastruktury odvádí. A ta se do kalkulace ceny vodného a stočného promítá poměrně velkou mírou. Pro lepší představu v rámci námi provozované oblasti každý odběratel zaplatí ze současné ceny za vodné a stočné 119 korun za 1 metr krychlový asi 25 korun na pachtovné,“ vyčíslil. Za posledních 30 let se podle jeho slov také významně snížila spotřeba vody. „Zatímco v roce 1993 bylo vyfakturováno za 9,7 milionů metrů krychlových vody,  tak v roce 2022 byla to bylo jen 2,3 milionů metrů krychlových. Mezi nejvýznamnější faktory patří zrušení některých podniků, výrob, snížení spotřeby vody v domácnostech a v neposlední řadě i výrazné snížení procenta ztrát v trubní síti,“ vysvětlil a dodal, že pro VODÁRNU SOKOLOVSKO byla významnou změnou transformace vlastnické struktury provozní společnosti, protože od roku 2021 již není vlastněna zahraničním majitelem.